O knize: rok / Poslední světová válka vyhladila lidstvo a vše, co během tisíciletí vytvořilo. Ruiny měst, jako nepotřebné památníky památky civilizace, která upadla v zapomnění, se smutně tyčily nad divočinou zmutované vegetace. A jen nevýznamná část mnohamiliardové populace planety se dokázala ukrýt v kobkách zhroucených megaměst. Přeživší však někdy záviděli těm, kteří zemřeli při jaderné epidemii. Kdysi dobytá Příroda se vzbouřila proti muži zahnanému do kouta a pomstila se mu za sto let zesměšňování sebe sama. Muos - kobky zničeného Minsku. Po desetiletí lidé tohoto vesmíru bojovali v zoufalé agónii za právo na přežití. Mutanti, predátoři, nemoci, hlad, radiace a pokračující války proměnily životy těch, kteří přežili, v peklo. Zdálo se, že historie již počítá dny, kdy homosapiens přestanou existovat jako samostatný druh a stanou se přívěskem parazitů, kteří je napadli. Ale když byl Muos na pokraji katastrofy, jeho muži dostali další šanci. Z ničeho nic k nim přišel Posel a vedl je do Poslední bitvy. Sjednocená armáda sjednoceného lidu v monstrózní bitvě vyrvala právo na život krvavému úsměvu smrti... nebo možná jen odkladu. Ale po Vítězství si lidé uvědomili, že dech smrti nezeslábl. Padl jako zuřivé tornádo na život doutnající v kobkách. Nepřátelé neodešli, mstí se. A nejstrašnějším z nepřátel člověka je on sám...